Léto na ekologické farmě v Dánsku aneb jak jsme si vydělávali na naše první cesty

Na tom, že chceme další rok cestovat, jsme se s Markem shodli během několika minut. Delší dobu nám však trvalo najít toho správného zaměstnavatele, u kterého bychom si na cesty mohli vydělat. Ekologickou farmu v Dánsku Marek navrhl hned, jelikož v této severské zemi strávil posledních několik letních sezón. Během přednášek ve škole jsem tedy„googlila“ a překládala dánské stránky, Marek poté obeslal asi 150 farem. Dostali jsme zhruba 4 nabídky práce, z čehož šly do užšího výběru 2. Po zjištění, že bychom dojili kozy a bydleli s jedním Polákem v karavanu, jsme se celkem snadno rozhodli pro ekologickou farmu Stengaarden, situovanou asi 20km od Kodaně.

                Marek odjížděl již v půlce května, já jsem ještě musela zůstat v Praze a dodělat všechny zkoušky. Naštěstí jsem uspěla ve všech na první pokus a tím jsem slavnostně ukončila druhý rok na fakultě. Už mi tedy nic nebránilo v tom rozjet se za Markem a třemi tisíci slepic, které se na farmě chovaly.

                Farma byla menší, patřila manželskému páru Ottovi a Elisabeth, kteří společně vychovávali tři děti. Ti občas na farmě také pomáhaly. Kromě nich s námi pracovali ještě dva dánští kluci – Frederik a Jonas, kteří tu byli na praxi během školy. Oba studovali ekologické zemědělství v Kodani. Na farmě se pěstovala snad veškerá zelenina a ovoce, která v těchto zeměpisných šířkách měla šanci. Od různých druhů salátů, kedluben, zelí, květáku, chřestu, mrkve, petržele, fazolek, hrášku, cuket, brokolice, přes česnek, cibuli a brambory až po jahody, maliny či jablka. Čerstvě natrhaná zelenina, ovoce a bylinky se prodávaly v obchůdku, který byl součástí farmy. Na prodej tu byly také množství dalších bio produktů (např. tu měli i bio cider či prášek do pečiva). Naší pracovní náplní bylo většinu času plení (ekologické farmy totiž nepoužívají vůbec žádné pesticidy a tráva tak roste neuvěřitelně rychle), sbírání ovoce a zeleniny, vypomáhání v obchůdku a další všeobecná pomoc, když bylo něco potřeba. Pracovali jsme od 8 hodin od rána až do 4 hodin odpoledne, s neplacenou pauzou na oběd a placeným „coffee breakem“.

                První dny jsem bývala po práci dost unavená. Přeci jen to byla moje první zkušenost s fyzickou prací, ale brzy jsem si zvykla. Výhodou bylo, že jsme bydleli hned vedle farmy. Otto a Elisabeth pro nás připravili nádherný slunečný byt 2+1 s velikými okny. Další velikou výhodou bylo, že jsme všechnu zeleninu a ovoce, která se pěstovala na farmě, měli zadarmo. Musím říct, že v chuti, barvě a vůni se zelenina logicky nemohla srovnávat s tou, kterou jsem kupovala v Praze v supermarketu. Vařili jsme z ní skoro každý den. Stejně tak vejce od „bio slípek“ byly vynikající.

                Léto bylo v Dánsku veskrze teplé, slunce během horkých dnů opalovalo a teplota se často vyšplhala až k třicítkám. Samozřejmě, že i také dost pršelo, někdy i několik dní v kuse. Naše pracovní doba se odvíjela od počasí, v dešti se naštěstí nepracovalo. Během volných dnů jsme měli k dispozici krásná, stará silniční kola, na kterých jsme jezdili na různé výlety nebo třeba do obchodu, vzdáleného několik kilometrů.

Hlavní město Kodaň jsme navštívili hned několikrát, jednou na kole, podruhé jsme vyrazili na jazz festival, který se konal „open air“ na různých podiích po celém městě. Kodaň je nádherná, je to živé kulturní město s krásnými zelenými parky, vodními kanály a stylovými bary a kavárnami na ulicích. Přišlo mi, že Kodaňané si léto užívají více než kterýkoli jiný národ. Kodaňanky, oblečeny v  barevných letních šatech či krátkých šortkách, si to vykračovaly na vysokých podpatcích ulicemi. Mladí Kodaňané si zase večer rozprostřeli deku u vodního kanálu a popíjeli víno. Míjeli jsme spousty pouličních umělců, kteří vyhrávali na hudební nástroje či předváděli pantomimu.

Během dvou měsíců jsme si ochočili i jednu ze zdejších divokých koček. Na farmě jich tu bylo okolo dvaceti, a co chvíli jsme objevovali nová, roztomile malá koťátka. Kočky byly dost plaché a divoké, nakonec jsme si přeci jen získali důvěru jedné z nich. Nutno říct, že bylo zapotřebí hodně mléka, jogurtu a trpělivosti. Číča k nám pak chodila pravidelně a my jsme se pomalu začínali cítit jako doma.

Dánsko jsme opouštěli na konci léta, 29. srpna nám již odlétalo letadlo směr New Delhi. Byla to perfektní zkušenost a jednoduchý způsob vydělání peněz na další 4 měsíce cestování.