Koh Tao aneb jak jsme si zpříjemnili čekání na indická víza

Na ostrov Koh Tao jsme vyrazili na pár dní během našeho čekání v Thajsku na indická víza. Jako dopravní prostředek jsme si vybrali vlak, kterým se z Bangkoku dostaneme až do města Chumphon a odtud již lodí na ostrov. Marek kupoval jízdenku na vlak přes internet a tak jsme se vyhnuli maržím cestovních kanceláří.

9/6/2012 – 14/6/2012

Ještě před odjezdem vlaku železniční zřízenci opravují a vyměňují větráky. Bez těch by cesta byla dost únavná.  Ve vagónu sedíme pouze s Thajci, jedeme totiž lidovou III. třídou a většina cizinců si připlatila za lehátka. Dává se s námi do řeči jeden postarší sportovec a lámanou angličtinou nás informuje, že jede na maraton na ostrov Phuket. Zajímá se, odkud jsme. O tom, že se Československo před dvaceti lety rozpadlo, nemá potuchy. Ale to, že večer hraje naše mužstvo důležité utkání na Mistrovství Evropy, mu neuniklo. Naproti nám sedí thajská babička a natírá všechny svoje vnoučata bělícím krémem. U Asiatů je na rozdíl od Evropanů preferovaný co nejsvětlejší odstín kůže. Působí pak asi více aristokraticky. Bělidla se prý dávají i do sprchových gelů a tělových krémů. Každý by holt chtěl to, co nemá.

Chvíli trvá, než se vymotáme z Bangkoku. Periferie jsou dost dlouhé a plné malých, jednoduchých domků se střechami z vlněného plechu. Před každým ale nesmí chybět malinkatý domeček pro domácí bůžky. Pokud by jim Thajci nepostavili svoje vlastní obydlí, mohli by se prý mstít a způsobit dokonce i smrt v rodině. Každý den jim také musí připravit něco k snědku a pití a zapálit vonnou tyčinku.

Ve čtyři ráno jsme na nádraží v Chumphon, odkud po 2 hodinách odjíždíme autobusem do přístavu. Loď je už nachystána. Usedáme na příď a necháme se ovívat slaným mořským větrem. Sluníčko vyšlo asi před půl hodinou a pomalu se vydává na svoji každodenní pouť po obloze. Ostrov Koh Tao dělí od pevniny zhruba 90km, což bychom měli zvládnout za 2,5 hodiny. Loď překonává jednu vlnu za druhou, občas voda vytryskne až na nás. Když máme už úplně mokrá trička, jdeme se raději schovat do podpalubí, kde sladce usínáme.

Ne však na dlouho, přijíždíme k přístavu. Na molu na nás už čekají naháněči hotelů, my se s baťohy na zádech vydáváme kolem západního pobřeží ostrova k jeho jižnímu cípu. Procházíme kolem luxusních hotelů a bungalovů. Jsou většinou dost nešťastným a nešetrným způsobem zasazeny do krajiny. Působí na mě prvoplánovým dojmem, majitelé nejspíš chtěli rychle vydělat, šili horkou jehlou a zapomněli na nějaký koncept. O celkový vzhled se asi moc nestarali. Do útesů jsou vybetonovaná umělá jezírka a bazény, ke kterým vedou jak jinak než betonové schody.

Jdeme pořád dál. Mě samotnou překvapuje, že v tomhle dusnu a horku ani moc nebrblám. Šplháme do strmých kopců, kam má i motorka problémy vyjet. Za Janson bay se nám po zdolání dalších výškových metrů otvírá nádherná Sai Nuan beach. Pláž se rozpíná mezi dvěma skalisky velkých oválných balvanů. Bílý písek pláže přechází v nádherný palmový háj, do kterého jsou jemně a šetrně zakomponované chatky z bambusu a se střechou z palmových větví. Hned si to tu zamilováváme. S majitelkou resortu smlouváme na 350Bhatů, vypadá to, že jsme jedinými návštěvníky. Hlavní sezóna již dávno skončila. Sprchujeme se pod tou troškou vody, která tu teče, a pokoušíme se usnout, což je v tomhle horku a dusnu těžké. Elektřina se zapíná pouze na noc, větrák tedy nefunguje a vzduch se vůbec nehýbe.    

Další dny probíhají v tomhle ráji klidným tempem. Ráno cvičím v palmovém háji jógu, během dne se koupeme, lenošíme v hamakách. Ve staré skříni u restaurace objevujeme spoustu českých knih, po kterých lačně šaháme. Při procházce na úplný jih ostrova zjišťujeme, že jsme si hezčí resort vybrat nemohli. Občas na naši pláž zavítá posádka německých turistů, kteří sem s průvodci zajedou během svých lodních výletů kolem ostrova. Po pár hodinách však zase odjíždějí do svých luxusních resortů s bazény a my tu zůstáváme opět sami.

Přestože jsme Koh Tao navštívili mimo sezónu, kdy se musí počítat s deštěm, ani jednou nám nepršelo. Občas se přes moře přehnaly tmavé mraky nasáklé vodou, rychle je však vítr zavál dál, nejspíše na pevninu.

Myslím, že každý thajský ostrov je už poznamenaný turistickým ruchem. Na úkor krásné přírody se Thajci snaží vyhovět potřebám západního turisty, což se někdy nesetkává s účinkem. Avšak kdo hledá, ten najde. A my jsme našli.