Christchurch, město bez centra aneb jak prodáváme Karkulku

                Potřebujeme prodat Karkulku, takže v pondělí ráno se brzy ráno sbalíme a přijíždíme do Christchurch, největšího města jižního ostrova. Je tu přeci jen větší šance najít kupce. Máme inzeráty na všech oblíbených inzertních stránkách, o Karkulku však zatím nikdo moc zájem nemá. Problém je v tom, že na Novém Zélandu začíná zima a cestujících backpackerů do země kouřového mraku ubývá. Nabídka tedy logicky převyšuje poptávku a auta se musí prodávat pod cenou.

                V poledne máme domluvenou schůzku se dvouma Francouzama, Simonem a Aurelie. Karkulka se jim líbí, bohužel viděli spoustu jiných vanů, takže nám večer odepisují, že si vybrali něco jiného. Jsme zklamaní a utahaní. Přes noc je zima, v autě spát nebudeme, takže vybíráme backpacker. Prší a je tma. Ztrácíme se v ulicích Christchurch. Centrum je celé obehnané kovovými zátarasy, které musíme složitě objíždět. Ve tmě vidíme jen siluety bagrů a jeřábů. Francouzi nám dneska povídali, že během posledních dnů se tu země otřásla již několikrát. Mám z toho divný pocit.

                Další den ráno se zastavujeme v knihovně, hledáme všechny backpackery, tiskneme inzeráty. Zajíždíme do centra, tedy jen tam, kam nás bariéry pustí. Obcházíme ubytovny a na nástěnky připichujeme naše inzeráty. Snad se někdo ozve. Během naší pochůzky z hostelu do hostelu máme možnost vidět celé město. Vedlejší ulice vypadají vcelku normálně. Míjíme barevné roztomilé domečky s rozlehlými zahradami a potkáváme několik cyklistů. Když se však dostáváme více do centra, rozbořených domů stále přibývá.

                Jak asi všichni víte, 22. února 2011 postihlo Christchurch ničivé zemětřesení o síle 6,3 Richterovy stupnice. Otřesy půdy si vzali za oběť skoro 200 mrtvých a tisíce budov bylo zničeno. Hlavní centrum je celé pobořené a není možné se do něho dostat.  Jelikož Christchurch leží na přímém střetu dvou litosférických desek, otřesy půdy se tu opakují velmi často. Naposledy se země vážně zachvěla před čtyřmi dny, kdy úřady preventivně uzavřely a vyklidily větší centrum. Není proto divu, že se část obyvatel z města odstěhovala a opustila svoje domovy.

                Procházíme hlavními ulicemi přilehlého centra. Vidíme hromady cihel a suti na místě, kde před ještě více než rokem stál dům. Obchody a restaurace jsou zavřené, obehnané bariérami a opatřené nápisy „keep away“. Na velkých budovách pracují stavbaři v reflexních oranžových vestách a s helmou na hlavě. Kousek dál bagr s velkou lopatou odklízí suť. Kolem nás krouží jako hejno ptáků všudypřítomný zvuk vrtačky a sbíječky. Prohlížíme si nánosy prachu na vývěsných štítech kaváren a můžeme si jen představovat, jak vypadaly před zemětřesením. Některým domům chybí pár cihel, jiným celá stěna a některé se kvůli narušené statice budou muset strhnout úplně.

                Město působí hrozně mrtvým dojmem. Pozůstatky po zemětřesení tu jdou vidět na každém kroku. Po kolejích již nejezdí tramvaje. Hlavní ulice končí v půlce zátarasy. Na velkých tabulích můžete číst telefonní čísla, na které volat v případě dalšího nebezpečí.

                Obyvatelé Christchurch nyní bojují o záchranu velké katedrály, přezdívané „matky kostelů.“ Tu zemětřesení během minulého roku poškodilo natolik, že bylo rozhodnuto o její demolici. Pro většinu obyvatel je katedrála symbolem města a proto jim držme palce. V minulosti již totiž přišli o hodně.