První dny v La Baume

19/8/2012

                Jelikož jsme do vinařství La Baume přijeli v sobotu pozdě večer, neděli máme dost oddechovou a rozkoukávací. Seznamujeme se s dalšími obyvateli domu. Bulhaři Filippo a Georgi tu jsou už třetím rokem. Svým stylem to dávají dost najevo a vyprávějí nám o minulých sklizních. Mimo Francii pracovali několikrát v USA, Austrálii a na Novém Zélandu. „Harvest“ ve Francii však hodnotí jako ten nejnáročnější. Ve francouzském vinařství není tolik „zbytečných“ pracovníků jako v jiných zemích a člověk se musí, jak se říká, otáčet. Třicetiosmiletý Kent z Nového Zélandu je na první pohled moc fajn. Pracoval několik let ve vinařství Wither Hills, ve stejném městě jako my – v Blenheim. Blenheim je maloměsto, takže se po 4 letech rozhodl pro změnu. Ve Francii chce zůstat možná i o něco déle. Ve vinaření má obrovské zkušenosti. Povídá nám o náročné výrobě šampaňského a dalších šumivých vín. Španěl Miguel a Chillanka Nathalia tu jsou z jiných důvodů. Pracují pro firmu, která se zabývá kvalitou hroznového vína. Miguel trhá na vinicích hrozny a Nathalie je posléze analyzuje a vyhodnocuje. Jako poslední s námi v domě bydlí Španělka Carmen, ta pomáhá v laboratoři a zatím jsme neměli moc velkou možnost ji poznat.

20/8/2012

                Dnes jdeme poprvé do práce, máme začínat v 9. hodin, ale francouzská skutečnost je samozřejmě jiná. Nejprve je nám nabídnuta káva a až posléze zamíříme do prostorného vinného sklepa. Ten je samozřejmě o trochu menší, než na jaký jsme byli zvyklí na novém Zélandu. Vinařství La Baume produkuje podstatně méně vína, ale o to kvalitnější vína to samozřejmě jsou. Podáváme si ruku s našimi francouzskými spolupracovníky, z nichž většina neumí anglicky. Nejlépe z nich mluví Selmir, který paradoxně pochází z Bosny. Já jsem nadšená, jelikož mě to alespoň donutí si procvičit francouzštinu. Na mysl se mi derou jako první anglická slovíčka, chce to však trpělivost a člověk si vzpomene na hodiny francouzštiny ještě na gymplu. Seznamujeme s asistentem „winemakera“ Jonathanem Sanchezem. Vypadá spíše jako Španěl a i jeho jméno napovídá, odkud asi pochází jeho předci. Jeho francouzština je však dokonalá a s angličtinou se taky velmi snaží. Ukazuje nám veškeré prostory ve vinařství a vysvětluje místní „know how“. Oproti Novému Zélandu tu vládne perfekcionalismus, vše musí být čisté, přesné a udělané na 100%. To mi vyhovuje. Odpoledne jsme pak rozdělení do skupinek a stálý personál nám ukazuje tyto přesné direktivy. Všichni jsou hrozně milí, zábavní a přátelští, prostě Francouzi. Komunikace probíhá v angličtině, francouzštině, bulharštině, češtině a bosenské srbštině.

21/8/2012

                K práci toho moc není. První zásilky hroznů mají přijet až v pátek v noci, takže poklízíme a chodíme „od ničeho k ničemu“. Odpoledne jdeme s Markem do „tasting room“ ochutnat místní vína. Potkáváme se s jednou z hlavních organizátorů tohoto vinobraní a vlastně celého vinařství, s Francouzskou Solange. Necháváme si nalévat od každého vína malý přípitek a ochutnáváme. Z bílých vín kromě tradičního Sauvignon blanc a Chardonnay okusíme také místní varietu Viognier, která nás však na první pokus moc nenadchne. Oproti Sauvignonu a Chardonnay má lehkou, avšak až nezajímavou a nekvětnatou chuť. Uvidíme příště. Zkoušíme také rosé a nakonec kupujeme pár láhví. Jako zaměstnanci máme 40%procentní slevu a jedna láhev nás vyjde sotva na 70Kč. A to kupujeme bio vína!

22/8/2012

                Dnes vstáváme už na sedmou. Marek nevědomky vypne budík, takže nás za deset minut 7 budí náš kamarád Kent. Ráno začíná zase pozvolně. Nejdříve káva a až potom se pracuje. Bereme vzorky vína z tanků a barelů z loňské sklizně. Spolupracujeme se Selmirem, který nám ukáže spoustu dalších nových věcí. Francouz Kadour si ze mě dělá legraci, jako jedna z mála mu rozumím a má u mě šanci, že se jeho vtipům zasměju. S prací končíme už ve 2 hodiny odpoledne. Potřebujeme si totiž zařídit francouzský účet, takže jedeme s našim spolupracovníkem Bernardem do blízkého většího města Béziers. Bank je tu spousta, úředníků, kteří mluví anglicky však pomálu. Na každé pobočce nás stejně odkazují na příští týden. Pro založení účtu ve Francii je totiž nutné si zřídit schůzku. Obíháme jednu banku za druhou a nejvíce je to nepochopitelné pro našeho Novozélandského kamaráda Kenta. V jeho zemi je totiž vše nejenom lehké a snadné, ale i časově nenáročné.

Další dva dny budou nejspíše probíhat v podobně pomalejším stylu. První hroznové víno dorazí až v pátek večer a víkend máme volný. V neděli jedeme sjíždět řeku Orbe, něco jako „team building“. Marek koumá webové stránky s francouzskými auty na prodej, bez auta je tu člověk naprosto „nepojízdný“. Avšak podobně jako s bankovním účtem je to vcelku náročné a francouzská byrokracie ohledně přepisu vozidla je jako francouzská vína podobně „květnatá“.