Jak jsme si získali srdce Francouzů

Po prvních dvou týdnech v La Baume začaly přijíždět první dodávky hroznů a naše směny se z osmihodinových prodlužují na dvanáctihodinové. 4 dny práce ve dne se střídají se 4 nočními směnami a pár volnými dny určenými k odpočinku. Musím říct, že občas ani nestačily, jelikož práce ve francouzském vinařství nepatří k těm nejjednodušším.

Mezi naše první úkoly patřily hlavně soutirages a transfers, které spočívají v přemisťování čistého džusu a jeho oddělení od bourbe - vinné spodiny. Během toho jsme do džusů přidávaly různé přísady, ať už oxid siřičitý, kyselinou vinnou, jablečnou či fosfát DAP. Po několika transferech a zhruba po dvou týdnech se bílý džus zahřívá a začíná se s fermentací. Posléze vzniká nám známý a oblíbený „burčák“. Dodávky bílého vína brzy vystřídalo víno červené, u kterého je proces zpracování trochu odlišný. Červené hrozny se pouze rozemelou, nelisují se, a šťáva se společně se slupkami a peckami posílá přímo do tanku. Hned druhý den se obsah tanku fermentuje pomocí kvasinek a až po zhruba 1-2 týdnech dochází k tzv. décuvage, kdy se šťáva a vinné slupky lisují a zůstává již jen šťáva.

Náš tým tvoří 2 Francouzi –Kadour a Renauld, náš kamarád ze Zambie Mathiew a my dva s Markem. Ve srovnání s prací na Zélandu se nám tento počet jevil jako žalostně malý v poměru k práci, které tu je opravdu požehnaně. Pohodový Kadour nám byl sympatický hned od prvního pohledu, zato s Renaudem jsme chvíli bojovali. Tento chlapík totiž nezapře svoji francouzskou náturu a jen náznak toho, že by jeho práci někdo dělal jiným způsobem, ho dováděla k šílenství. Na začátku nám pořád radil, někdy spíše poučoval a velice rád cítil zadostiučinění, když měl nakonec pravdu. Občas jsme ale měli pravdu také my, takže Renaud se po pár dnech zklidnil, zjistil, že máme svoji hlavu a později nás zval na výborné palačinky či croissanty k snídani.  

K mé radosti tu většina zaměstnanců vládne nulovou znalostí angličtiny, takže tu mám stále příležitost zlepšovat svoji francouzštinu, ačkoliv je to někdy náročné. Většina místních se totiž neobtěžuje zpomalit ve své výřečnosti, takže mi věty servírují jako bych se tu narodila. Marek francouzštinu vzdal, prý je moc složitá, a komunikuje anglicky, což někdy končí vtipným vyústěním a nedorozuměním.

V době našeho volna se nám stalo přirozenou základnou blízké město Béziers, kde jsme si nakonec úspěšně zřídili bankovní účty a kde nejenom probíhá většina našich nákupů ale i kulturních vyžití. Toto malé město je obehnáno kanálem Du Midi a vévodí mu impozantní katedrála St-Nazaire, ze 14. století. Každý návštěvník si zde najde příjemná zákoutí úzkých středověkých uliček, typické francouzské kavárny či boulangerie a pâtisserie, jejichž bagety, croissanty a pain au chocolat provoní celou ulici.

Dalším příjemným městem, které jsme navštívili, je kouzelné Pézenas, které si v 17. století za své útočiště vybral i slavný dramatik Molière. Ihned po příjezdu na autobusové nádraží jsme se nechali vtáhnout do úzkých uliček bývalého židovského ghetta a poté pokračovali v návštěvě malých krámků brocante, v nichž najdete krásné předměty sálající minulostí. Ať už se jedná o staré zaprášené lampy, zažloutlé pohlednice, u jejichž čtení si představujete osudy pisatelů, historické ačkoliv bezcenné šperky či broušené sklenice.

Bohužel až minulý týden jsme se dostali na pláž u vesničky Serpignan. Slunce už nesálalo svými letními paprsky a hřálo pouze silou začínajícího podzimu. Jelikož je to pláž naturistická, potkali jsme pár vyhřívajících se„naháčů“, kteří si užívali posledního sluníčka a vystavovali své těla tak, jak je Pánbůh stvořil.

         Francie se nám stala skvělou zkušeností a díky sociálnímu systému, který bohatě zpoplatňuje všechny přesčasy, soboty, neděle a svátky, i skvělou finanční injekcí, díky níž si můžeme dovolit další plány do světa. Ten se nám snad tentokrát podaří skutečně „obkroužit“.