Autostopem do Francie

17/8/2012

Ráno s Markem vyrážíme na sídliště Řepy, odkud máme domluvený autostop s Jirkou a jeho parádním obytným mercedesem. Jirka jede až do Barcelony a pomocí webové stránky autostop.cz si hledal spolujezdce. Nám se to perfektně hodilo, cesta do Montpellier nás oba dva vyšla na 100 euro, a ještě jsme si užili kopec zábavy.

Pod panelákem se u bílého mercedesu seznamujeme s Nelou, Brigitou a Michalem. Náš počet doplňují ještě dvě němé tváře – velký středoasijský pastevec Heřman a malá roztomilá Briketka připomínající hned několik psích ras najednou. Chvíli ještě čekáme na Španělku Elenu, která ve svém malém autíčku pojede s Nelou, a pak již můžeme směle vyrazit.

Jirka s Michalem znají Španělsko jako své boty, posledních 5 let tam strávili více času než v Čechách. Střídali sezónní práce od sklizně oliv, zahradničení či sadaření a mezitím nasávali španělský způsob života. Povídají nám zážitky o bydlení v jeskyni poblíž Grenady, o živém Katalánsku či o ospalé Andalusii. Jirka si obytného mercedese z roku 1978 koupil před několika lety, od té doby na něm vyměnil snad všechny díl. Procestoval s ním už velký kus Evropy a obytné autíčko se mu na dlouhý čas stalo i domovem.

Sedíme na dlouhých lavicích v zadní části auta. Heřman by nejraději co chvíli procházel uličkou, přístup se mu snažíme zahradit barikádou baťohů. Sedmdesátikilový pes si je však vědom svojí síly a občas se mu povede hradbu prorazit. Černá Briketka si oblíbila Marka a ospale se svinula do klubíčka vedle něho. Povídáme si s Brigitou. Její cíl cesty je střední Francie, kam jede pomáhat českému sochaři Josefu Škodovi v jeho ateliéru. Českého umělce navštěvuje již podruhé, poprvé s ním spolupracovala během svojí vysokoškolské stáže.

Do Německa se dostáváme až v odpoledních hodinách. Hned za hranicemi nás zastavuje „Simir Gerchan“ v podobě dálniční policie. Holkám z druhého auta jsou kontrolovány kabelky, nám doklady. Španělka Elena má z pekla štěstí. Později nám totiž prozradí, že si z Čech veze malý suvenýr, který by se policistům určitě moc nelíbil. Španělka naštěstí vládne suverénním úsměvem a svým jižanským šarmem odvádí pozornost jinam. Policisté nás asi po půl hodině nechávají odjet.  

Ke spánku si vybíráme pěkné odpočívadlo už na francouzském území. U dřeveného stolečku popíjíme katalánské červené víno a povídáme si jako bychom se znali již několik let. Elena s Nelou nás bohužel opustily. V malém autíčku jedou dál směrem k Lyonu, kde má Nela sraz se svými spolužáky, které poznala během svého „erasmáckého“ pobytu v Portugalsku. My se zapovídáme tak moc, že až ručičky na hodinkách ukazující skoro 4 hodiny ráno nás donutí jít spát. Michal si rozloží spacák venku, my zbylí čtyři se ukládáme ke spánku v autě.

18/8/2012

Další den pokračujeme v cestě na jih Francie. Teplota se směrem k jihu zvyšuje a dálnice jsou plné Pařížanů a Němců cestujících na slunné pláže Azurového pobřeží. Z asfaltu sálá horký vzduch a autíčko bez klimatizace se stává vydýchanou pastí. Před St. Étienne nás opouští Brigita a my pokračujeme dál až na francouzskou riviéru. Horko nejhůře snáší chlupatý Heřman, kterému se v očích zračí unavenost a zoufalost.

Jirka s Michalem nás dovezou až k našemu cíli – vinařství La Baume poblíž městečka Bézier, kde na nás čeká úžasné překvapení v podobě ubytování v nádherném starém domě z 18. století. Z okna na nás už mává Mathew, náš kamarád ze Zambie, kterého jsme poznali na Novém Zélandu. Zdravíme se a jdeme si prohlédnout náš pokoj. Já jsem okamžitě nadšená. Místnost má vysoké, více než 4 metrové stropy a dřevěný nábytek mi připomíná éru Ludvíka XIV. Nesmím zapomenout na krb a velká bílá okna, z kterých je nádherný výhled na okolní vinice.

Seznamujeme se s milou paní, která tu pracuje v „tasting room“. O organizaci nám toho moc neřekne, ale zato nám ukáže láhve s vínem, které můžeme dnes večer ochutnat. Další milé překvapení. V průběhu večera se setkáváme s dalšími členy našeho týmu – podáváme si ruku s dvěma kluky z Bulharska, holkama z Argentiny, Španělska a Chille, rozložitým Novozélanďanem a žoviálním Španělem.

Po2 dnech cesty padáme na královskou postel a přemítáme, co nás tu v následujících dvou měsících asi čeká. Zatím to vypadá, že jen to dobré.